neděle 23. března 2008

Středa, která nebyla škaredá

Tak, máme „bílou sobotu“ a já se dostala k psaní našeho středečního „výletu“ do Olomouce. /Nedobrovolně, protože místo abych uklízela a tvořila Velikonoce a vůbec oslavy příchodu jara, ležím v posteli s něčím podobným střevní chřipce nebo nějaké podobné události s „rychlým průběhem“. / Čekala nás totiž kontrola na dětské urologii, zase po roce od té poslední. Byli jsme objednaní na deset dopoledne a tak jsme plánovali vyjet v osm, abychom měli dostatečnou rezervu. Tu jsme využili hned ze startu :D – vyjeli jsme o půl deváté. Cestou jsme si pouštěli Mňágu a jiné mp3 z mobilu /je prostě skvělý :D / a tak nějak skoro plynule pokračovali dál a dál. Za Lipníkem jsme si uvědomili, že nemáme dálniční známku, tak jsme rychle sjeli na neplacenou cestu a užívali si drncáků na panelech okolo Velké Bystřice. Do nemocnice jsme přijeli vcelku na čas. Abychom si nevytvořili skluz, spěchala jsem na takovou „vrátnici“, kde nám dají kartu a jiné papíry. Sebrala jsem si lísteček s číslem 444 a protože na tabuli svítilo 442, vítězoslavně jsem se už zdálky smála na přicházejcí mé dva kluky. Než jsem si všimla cedule „vstup jen s dokladem o zaplacení 30korunového poplatku :D. Tak jsem se rychle zeptala, kde se to kupuje, zaplatila a zároveň s bliknutím čísla 444 jsem se vřítila do té přijímací kukaně.
Vyšetření proběhlo dobře a s výsledkem byl spokojen jak pan doktor, který Robi před dvěma lety operoval, tak my. Parenchym narostl a pánvička se zmenšila. Vesele jsme vyslechli, že na kontrolu zase za dva roky a vrátili se k autu. Už cestou Robišek hlásil: „Jedeme do zoo!“
A tak jsme tam jeli. Nedostali jsme se až přímo k bráně na parkoviště, protože na ulici Darwinově dělají kanalizaci či co. Zaparkovali jsme u rybníčku a šli ten kousek pěšky. Řeknu vám, že jsme se celou cestu ubezpečovali, že když bude zavřeno i v ZOO, že si uděláme procházku. Jen jak to vysvětlíme Robiškovi jsme nevěděli... Ale otevřeno bylo.
V tak liduprázné ZOO jsme ještě nikdy nebyli... Bylo to až trochu strašidelné. Cestou jsme potkali jen pár zaměstnanců a jednou jsme z velké dálky viděli nějakou rodinku. Ale bylo tam pěkně. Zjistila jsem, že nějacé lidé jsou přecejen třeba. Ponuré počasí s občasným sněžením dokreslovalo šedivou atmosféru ticha a samoty. Viděli jsme fajné žirafy a byli jsme u koz a dali si nějaký fast food.


Robi pak zabral zmenšeninu rypadla
/ či ja se to jmenuje přesně / a i když nebyla funkční, nemohli jsme ho z ní dostat. Když se to konečně povedlo a šli jsme dál, sbírali jsme všichni síly. Byla zima a vítr, divili jsme se, jak Bobi celou cestu šlapal jen s občasnými protesty. Ale ušel to celé. Jak jsme zjistili / opět díky mému chytrému telefonu /, ušli jsme skoro pět kilometrů. Taky pak Robi usnul dříve, než jsme sjeli dolů ze Svatého Kopečku. A spal skoro až do Frýdku. A takový byl výlet do „ZO“, jak Robi povídá.







Upozornění

V poslední době se mi tady množí komentáře nějakých neznámých spamerů s podezřelými odkazy... Nemám s tím nic společného a raději radím, neklikat... :-D