sobota 8. prosince 2007

Ondřejník

Na Ondřejníku jsem ještě nebyla a také proto jsme cestu tam plánovali už dlouho. Rozhodli jsme se, že na Ondřejník zajedeme dneska. Mělo být sice škaredé a uplakané počasí, ale nakonec bylo dost hezky. Dlouho nám trvalo, než jsme se vypravili z domu, vyjeli jsme až po desáté. Ale bylo to asi jen dobře, protože se počasí postupně lepšilo a lepšilo. U chaty Ondřejník jsme Robi potočili na kolotoči, pohoupali jsme se na houpačce a koukali na koníka, který se tam pásl. Dále jsme vyšli po modré, směrem na Skalku. Měla být nějaké 4km daleko. Ale nakonec jsme došli jen na Ondřejnické sedlo, protože pro Robi to bylo akorát, i když to byl jen jeden kilometr. Cestou jsme ho museli různě motivovat, Ondra ho zaujal tím, že může za sebou táhnout klacky a taky se to povedlo. Chvíli. :) Další zábavou bylo hledání šišek, které Robišek házel ze svahu dolů. To bylo taky fajn, jen jsme ho pak nemohli odtrhnout od sbírání všech možných šišek, které chtěl házet. A že jich po cestě bylo... Ale všemožně jsme ho přesvědčovali úspěšně, protože jsme ho nakonec nenesli ani metr. Statečně ušel tam i zpátky. Procházky byla krátká, možná by se někteří zavilí turisté zdráhali se jí vůbec chlubit :D :D, ale my jsme si užili i ten kousek. vzduch byl studený a svěží, výhled byl krásný a hlavně, že jsme se všichni pobavili a užili si to. na zpáteční cestě jsme si zašli na oběd do Nimroda, kde jsem si dala "drůbeží játra Palermo" /mooc dobré/, Ondra si dal "panošův kotlet" - s česnekem a sýrem a Robi jsme slíbili hranolky, kterých oproti očekávání zase tak moc nesnědl. Ale je pravda, že na jídlo jsme čekali snad hodinu, byli jsme tam po poledni a sice už se restaurace vyprazdňovala, ale i tak měli asi obědový frmol... Jídlo bylo ale tak výborné, že stálo za to čekání .) Vyjasnilo se tak, že nás to lákalo ještě na odpolední procházku, ale byli jsme už uondaní a hlavně nacpaní. Hehe. A tak jsme relaxovali doma.

pátek 7. prosince 2007

V Havířově

Čtvrtek. Ondra musel pracovně do Brna a nás, abychom nebyli sami doma, odvezl můj taťka do Havířova k babičce a Láďovi. Po obědě jsme se zašli projít a tak tady dávám pár fotek ze sídliště, kde jsem vyrůstala. :) Do Havířova, na Šumbark, jsme se přestěhovali z Karviné /kde jsem se narodila/, když mi byly asi tři roky. A tam jsem bydlela dalších skoro dvacet let, než jsem se tak nějak přesídlila k Ondrovi do Vratimova. A tak mi ta betonová džungle přirostla k srdci :) Všechno je tam známé, chodníky, domy i tváře... A tak cesty do Havířova jsou něco jako "dovolená" zpátky do dětství :)

4.Skřítci


Jak krásné je mládí se svou bezstarostnou volností. Nevím, jestli si uvědomovala právě tohle, když bosýma nohama střásala opuštěnou rosu z hluboké trávy. Její kroky vedly nikam. Její mysl bloudila nikde. A všude. Za sukní měla zastrčenu flétnu. Kousky travin se jí zase lepily na lýtka a kousavě šimraly. Upíjela tu krásu, kterou sálalo letní odpoledne. Slunce barvilo okolí právě tím odstínem, jaký si spojujeme s dětstvím a z lesa voněl dech kvetoucího ostružiní a dřeva. Pod nohama se jí změnila půda. Z louky přešla do chladivého příkrovu jehličnanů a na mokrých chodidlech jí zůstávalo jehličí. Nepřítomně se přetřela pravou nohou po levém lýtku a smísila pyl louky s lesním. Šplhala se nahoru po strmém lesním svahu, který býval kdysi břehem a sedla si pak na měkkou a dřevem teplou zem. Začala hrát. Jen tak, melodii ze srdce. Ozývala se z ní radost žití, tep zamilovaného srdce i tklivá tíseň nejistot. Tady, jistá si svou suchou samotou. Bez posluchačů z řad lidí. Tady mohla foukat ven svůj prach z koutů duše. Tady se mohla vypovídat nahlas a tiše, tak, jak bylo třeba. A oni ji poslouchali a jí naslouchali. Rozuměli. Dokázali číst z jejích přirozených not a uměli se ponořit do jejích nálad. Vykukovali zpoza pařezů a mezi kořeny, uždibovali šťavelové lístky zaječího zelí, durdili se, že jim budí děti, ale i vesele tančili a usmívali se nad tím, co jim tóny vyprávěla. Škodolibě se usmívali i soucitně mručeli, podle melodií a barev hudby. Skrytí, tiší, nikým nespatření. Skřítci. Malí obyvatelé lesa, kteří si hrají v malých domečcích, které jim postavily děti, honí se mezi klacíky, které měly být plotem; než je jejich rodiče zavolají domů, do podzemních a nitrostromních příbytků.

Ona dohrála. I poslední opozdilci přesně vystihli čas, kdy otevře oči a stačili se ukrýt. Dívčino oko zachytilo pomalý pohyb, to brouk hovnivál se valil kamsi ve své kovově modré zbroji…

čtvrtek 6. prosince 2007

Mikulajda

Robišího prvního Mikuláše jsme rozhodně museli zaznamenat. Sice nebyl jeho první jako PRVNÍ, ale první, kdy už to tak nějak vnímal :) a takhle to vypadalo:


Měl sladkosti, ale i nějaké ovoce. Nadílka je téměř všechna od našich, rozhodli jsme, že nemá cenu tam toho moc přidávat :D že to stejně bude jíst až do Nového roku. Tak jsem dodali jen něco :)

A ráno se vrhl i na Mikuláše, tedy toho čokoládového, od babičky Zdenky a dědy Edy:



Nejdřív ho rozbalil, pak očichal a pak se do něj zakousl. Koukal na tu díru, co do něj udělal, asi nečekal, že to bude duté. A pak mi ho přinesl ukázat, řka: "Díííía" :D :D :D

pondělí 3. prosince 2007

V pondělí jsme pekli cukroví

Ondra měl volno a navrhl, že bychom mohli napéct nějaké cukroví. A tak jsem se vrhli na linecké, vanilkové rohlíčky, marcipánové hříbky a ze zbylých bílků pár laskonek. A všechno se moc povedlo. A je to moc dobré .)
I Robišek na to chodí a říká tomu "ňaminky", takže to MUSÍ být dobré, víte, jak on nerad jí .)

neděle 2. prosince 2007

Ondřejská pouť na Hukvaldech

Jako téměř každý rok, byli jsme i letos na Ondřejské pouti. nečekali jsme ani v nejmenším, že by bylo tak krásné počasí, jako bylo. Jen, co jsme se nasoukali do auta, začalo vykukovat slunko a na Hukvaldech už občas i zasvitlo na různě dlouhé časové úseky. Parkovali jsme na tom parkovišti vpravo dole a i to už bylo slušně přeplněné. Přesunuli jsme Robi z autosedačky do kočárku a započal útok na stánky. A vzali jsme to hned od těch prvních. A tak jsme postupně nakoupili:


  • 4 červené svíčky do adventního věnce s napichovátkama
  • po zkouškách mnoha barev nakonec koupena čepice v přírodní barvě pro Morgiška
  • perníkový sněhulák pro Robiška
  • červené lízátko
  • teplá medovina
  • chipsy
  • bramboráky
  • křupky, adventní kalendář
  • dárečky pro mého bráchu
  • lokomotivu na baterky
  • perníkového Mikuláše pro Robi


Když jsme se prodrali zástupem lidí okolo stánků, vypustili jsme Robiška z kočárku, aby se trochu proběhl. Sotva uviděl hlediště s betonovými "kameny" pro lavičky, musel si ho vyzkoušet. Takže zaměstnal babičku a my s Ondrou jsme jim podlehli taky. Dali jsme si závod zespodu navrch. Ondra vyhrál o malinkatý kousek. Dalo by se říct, že jsme doběhli stejně... ;)


A hlavně jsme se museli vyfotit u "Lišky". Tak, jako každý rok. jednou tady nahodím pro srovnání i snímky "U Lišky" z minulých let. Jen je musím najít ;) A pak ještě fotky s babičkou a s dědou před tou chaloupkou, co je tam opodál :)




A pak ještě trocha fotek nádherného počasí :)



Ale... Co pouť, příroda, nákupy, zážitky....


...Ale ...JMELÍ!!!! :D :D :D