sobota 10. listopadu 2007

První sníh...

Bylo jasné listopadové ráno. Sobota. Na horách sníh a my se rozhodli, že se vypravíme někam, abychom s ním seznámili Robiška. Loni totiž sníh zažil jen jednou, pak roztál a celou zimu nebyl. A stejně se mu moc nelíbil. Znechuceně si na něj šáhl a když zjistil, že studí, vzdal další pokusy. Ale pak jsme ho zaujali stavěním sněhuláka a tak. Ale stejně si sněhu moc neužil.

Ale to bylo loni.

Letos jsme tedy vsadili na hory. Vybrali jsme si Malenovice. je tam dobrý dojezd autem, je to kousek a bývá tam sníh. A když nebude, někde výš, směrem k Lysé hoře určitě bude. Bylo zajímavé, jak přibývalo sněhu, když jsme se blížili od Frýdku k Frýdlantu. Protože u nás zatím nebyl ani poprašek. Ale mraky se sbíhaly nad horami a halily jejich vršky do mystických... Jak to říct... Závojů? Asi tak. Těšili jsme se na sníh víc a víc. Hlavně na to, jak na něj zareaguje Robišek. Malenovice nezklamaly. Sníh tam opravdu byl. Zaparkovali jsme u hotelu "Bezruč" a vystoupili a šlápli do sněhu. Robiš byl nadšený. Hrozně moc se mu líbilo, když na něj Ondra házel sněhové koule a snažil se dělat nějaké sám, ale házel je tak asi metr před sebe. Ale stejně se mu to líbilo. Tady se jedna právě rozbíjí o jeho ruku:
Takže nás, ani Robi sníh nezklamal. Nechtěli jsme dělat žádný dlouhý pochod, spíš jsme si chtěli užít sněhu a legrace. A obojího jsme si užívali.


Okolo jedenácté jsme dorazili k "Veličkům", poslední kopec, od "Korýtka" se už Robiš nechal nést v krosně. V hospůdce jsme si dali polívky, já fazolovou a Ondra zelňačku, pojedli jsme a pak rádi vypadli ze zakouřené místnosti zase na sníh.
Robi zvolil cestu dolů svahem, tam bylo sněhu ještě víc, než na cestě, takže plno zábavných pádů, které schválně Bobiš zinscenoval a nádherný výhled na okolní zasněžené kopečky. Bylo zvláštní, jak se člověk za trochu víc, než půlhodinu a pár set metrů nadmořské výšky dostane úplně do jiného
ročního období.

Hezké, že? Prostě krásná zima. A za humny. Dole pod svahem už se Robiš zase chtěl nosit a celkově už se jevil unaveně. Zabavilo ho ještě to, když jsme mu ukazovali, jak se třepe sníh dolů z větviček a tak, ale bylo na něm vidět, že je unavený a uondaný. Ale měl zdravě červené tvářičky a spoustu zážitků. A tak jsme ho poponášeli a chvílema přemlouvali, aby šel dál a tak a postupně jsme se dostávali blíž a blíž k autu. Sněžilo čím dál tím víc a víc. A když jsme se rozjeli domů, sněžilo méně a méně, až se to kousek za Frýdlantem změnilo v skoro déšť a pak to zmizelo. A u nás ani vločka ani kapka. Zas "jen" podzim. Tak alespoň ještě pár zimních fotek.





pondělí 5. listopadu 2007

Dnešní oběd ;)

Snad se Kany nebude zlobit, že když jsem si přečetla její článek na blogu, musela jsem vzít do ruky "Keltskou kuchařku" od Joanne Asalové (Tedy její přesný název je: Keltská lidová kuchyně.). A když už jsem jí listovala, abych se podívala na ten páj, který s Ter dělaly, našla jsem tami recept na dnešní oběd a dezert. Na oběd jsem se rozhodla udělat:


"Colcannon", tedy brambory se zelím. Protože je to jídlo, které se prý tradičně podává o Samhainu /31.10./a ačkoli je už několik dní po něm, rozhodl jsem se, že mi to nevadí. Brambory se měly uvařit a rozmačkat, přidat povařené zelí a osmahnutou cibulku a podávat s jezírkem másla. Ale já se je rozhodla "apgrejdovat" tím, že jsem do nich vysypala plechovku červených fazolí /bez nálevu/ a vmíchala smetanu, kterou jsem včera otevřela a bylo ji třeba někam dát ;). Navíc jsem pak tu "mjagu" přemístila do pekáče, vymazaného olivovým olejem a nahoru jsem natrhala plátkový sýr.

A dezert? "Kynutý *strakáč* pečený o Halloweenu".
Něco jako kynutý biskupský chlebíček, ale místo rozinek, které byly původně v receptu jsem do něj přidala zmixovanou směs ze 4 ledových čokoládek, hrsti mandlí a hrstky sušených brusinek.
Kynulo to, zatímco jsem dělala oběd a peklo se to zároveň a pak ještě kousek. Nakonec jsem strakáč pokryla cukrovou krustou z cukru a vody, dle receptu.



Do obou těchto jídel se zamíchávaly věci jako prstýnek, klacík, hrášek, náprstek a mince, všechny zabalené do pergamenového papíru. Měly symbolický význam:
  • prstýnek - svatba
  • klacík - hůl - cesta
  • hrášek - chudoba
  • náprstek - staropanenství
  • mince - bohatství
Ale ty jsem tam nedávala. Nepotřebuji právě věštit budoucnost :), jen si pochutnat. A věru jsem si pochutnala. I Robišek a věřím, že si pošmákne i Ondra, až se vrátí z odpoledne z práce.

Robišek, to naše sluníčko...

Děti rostou jako z vody... Dokud jsem "Bobí" /jak si Robi říká/ ještě kojila, říkala jsem, že "roste, jako z mlíka". Doslova, protože jiné jídlo bylo utrpení do něj dostat. Asi týden před jeho druhými narozeninami došlo k tomu, že pozvolné zmenšování dávek přineslo své ovoce. Přestala jsem kojit a Robišek začal usínat sám v ložnici.
Jaké blaho! Tyto změny pro něj nebyly snad až tak náročné, jak jsme se obávali. A pak začal konečně jíst i "normální" jídlo. Takže
teď už roste "jako z jídla".
Je právě v krásném období, kdy začíná mluvit. Ne jen žvatlat a tak, brumlá si už dlouho, že jo ;). Ale teď už dokážeme rozpoznat jednotlivá slova, někdy jednoduché věty a je to moc moc kouzelné. Každý den od něj slyšíme nějaká nová slůvka. Tak co už umí vyslovit srozumitelně? Vezmu to vývojově. Alespoň zhruba. Jen takový výběr:

eště - ještě.. na cokoli, co si žádá opakování, nebo když vidí víc věcí, třeba koček.
to je pak: "Mňáu, eště mňáu, eště mňáu..."
hopá - chce na ruce nebo na zem
maminka - vyvinula se z prostého "máma", maminka zní daleko lépe.
babi, občas i babi - č - ka, zvláštní, že říkal i děda, ale pak se rozhodl mu říkat taky "tatí" a děda prostě odmítá používat
autó - auto :D /dělá tů tů/
sépje - sépie, jak jsme ho pojmenovali na dovolené, když sebou mrskal v posteli
houý - hory - taktéž z dovolené
ťapy ťapy, ťapinky - chce chodit /ne sedět kočárku nebo se nechat nést/
koně - koně :) naučil se nejspíš z pohádky o Kuřátku - ..slyšíš? V stáji koně dupou/
pípá - chce pohádku o Kuřátku a obilí
Bobí - Robišek - on sám ;)
tam, tady - tam, tady ;)
sám - sám ;) cokoli, co se dělá, chce prostě zkusit sám.
tatínek - vyvinul se z tatííí, občas říká ještě "tatínka", ale daří se mu i skloňovat,
hlavně 2. a 5. pád ;) takže máme maminka, maminky, mamíínkóó´,
a tatínek, tatínka, tatííííínkůů
jam, jami - ňam, ňamy
eště bude? - doufá v další pohádku ;)
kolo - kolo :D
...kí - čajík ;)
..ka - zjistila jse, že to je nejspíš, že chce "krtka", nebo se shání, kde je "spooka"/noční světýlko/
komík - komín, nebo komínek...
doma - doma ;)
jinou - chce jinou pohádku ;) :D
tady je - když něco hledáme a pak najdeme :)

A opakuje čile různá slova, která mu řekneme. Takže by ten seznam byl dlooouhý, kdybych měla napsat všechno.


No a pak zvuky různých zvířátek, snad všech, na které jsme si vzpomněli, když jsme je Robiškovi demonstrovali /bů, bé, haf, mňau, ssss, chro chro, .... /to byla ryba/, méé a tak...)
;) a různých jiných věcí.. třeba vláček /ššš/

no a pak - ne x jo, ano


....Nejspíš to budu aktualizovat, až si zase vzpomenu, co dalšího ještě umí :D
Tyhle výrazy jsou rozhodně nejpoužívanější.
Už umí otevírat dveře, takže zavírá a otvírá a běhá dokola po bytě :D. Hehe.


Na fotkách s babičkou na procházce a doma, v pokojíčku.