úterý 30. října 2007

Další zcela dýňový den...


Dvě dýně v síni...
stará schne, plesniví...

Dušičky se blíží,
"Helouuín" taky,
inspirovala mne
Kanyapi...

...svým blogem. Smrtelně nebezpečná kombinace. A tak jsem tomu podlehla. Umyla jsem ty zelené podlouhlé plody a s nožem v ruce jsem se na tu větší z "dýní" vrhla. Dbala jsem na to, že jsou dýně masožravé, /viz video na youtube, které má ve svém článku Kany... Btw, všimli jste si, že se na něm podílel i Jamie Oliver? /ale jinak to nešlo. Ta dýně byla dlouhá a úzká. Nazvala bych ji spíše tykví nebo dýňocukínou a tak jsem do ní musela při vytahování semínek a dužniny strčit ruku až po loket... Taky měla děsně tvrdou slupku, jako velká cuketa nebo tak, takže se s ní pracovalo špatně. Ale když se mi konečně podařilo odřezat šošolku, vydechla jsem překvapením nad tou krásou. No koukejte:

Nečekala jsem, že bude tak hezky oranžová. Dále jsem se ji snažila vydlabat, ale byla tvrdá celá. Špatně se vydlabávala. Navíc - musela jsem tam vždycky zanořit ruku a protože mám na levé pořezaný ukazováček a na pravé popálené klouby na dvou prstech /jsem prostě strašně šikovná v kuchyni/, nemohla jsem se do toho pořádně opřít. Tak jsem vyndala jen krásná semínka a takovou tu vláskovitou vnitřnost a pak jsem se vrhla na tvoření obličeje. Chtěla jsem ji udělat méně souměrnou a více legračně hrůzostrašnou, než tu oranžovou předtím. A takhle to dopadlo:

Ale tak nějak mi připomíná Mádla... tedy, já proti němu nic nemám ( :D ), on i má dýně jsou mi vcelku sympatičtí. A ta hlava vypadá trochu Frankensteinovsky... Skrz ty díry se mi povedlo vydlabat další části dýně. A pak jsem si dala nový úkol, vyřezat na druhou stranu dýně kočku. no, to jsem si dala :D Příště si zasadím dýně sama. Asi taky Kikury :D, jako Yenn, nebo prostě nějaké, co nemají ten tuhý zelený kabátek. No. A kočka dopadla nakonec takhle:

Další dýni jsem oloupala škrabkou na sýry, rozpůlila jako meloun, vybrala vlášení a semínka a nakrájela jako cuketu na plátky a pak na kolečka. A dala jsem ji vařit. Dolila jsem litrem vody a zasypala kilem cukru, přidala jablka, skořici, hřebíček a zázvor, med a kyselinu citronovou a pak přidala i dva pomeranče. Mezitím jsem si vyvařila víčka a umyla sklenice a pak jsem ten kompot do nich přemístila, zavíčkovala a zavařila. Trochu mě zklamalo, že to nebylo tak husté, jak jsem chtěla, holt jsem dala příliš mnoho vody. Ale máme kompot. jen je sladký jako... Kilo cukru ;) Ale už to vidím, ohřátý kompot s nasekanými vlašáky a čerstvě nakrájenými plátky jablek. Zimní pohádka. No a z druhé půlky druhé dýně jsem se rozhodla udělat takové ty kandované, sušené bonbonky. Dýně na kvádříčky, trocha vody, další kilo cukru, kyselina citronová. Vařit pár minut, pak šupnout do trouby, sušit, sušit, sušit.

A do té šťávy, která se z nich slila přidat nějakou dýni a rozmixovat. A tohle je, panečku, ta pravá dýňová šťáva, ne ta ubohost, kterou jsem vytvořila prvně! No a dýně stále zbývala, takže jsem ji udělala k obědu smaženou. Jen chvíli povařit, obalit v mouce se solí /dodala jsem tam kari a čili/ a osmahnout ve vysoké hladině oleje. Takže dýně, smažená, dušená, sušená, vařená, kapalná i jen tak, vydlabaná. A večer jsme šli na Halloweenskou párty z Cloverleafu, kam chodíme do angličtiny. A tam trůnily na baru dvě ooobrovské dýně :). A to je dušičkový týden teprve před námi .)