sobota 20. října 2007

Podzimní procházka

Sobota, po obědě, venku nevlídný podzim, ale občas mraky propíchne slunko nějakým nesmělým paprskem... Ideální čas na procházku. Spálit nějakou energii, kterou jsme nasáli obědem a unavit Robiška, aby pak odpoledne lépe usnul... V "Důlňáku", jak se místní les jmenuje, bylo mrazivo. Bylo okolo pěti stupňů. Naštěstí nad nulou :D. Cestou jsme narazili na pár zajímavých hub, třeba Dřevnatku parohatou (Xylaria hypoxylon) - jejíž jméno jsem našla na internetu. Černobílá houba mezi barevnými listy. Zdálo se mi, že jsem ji nikdy předtím ještě neviděla . Okukovali jsme podzimní listí, které se sice podzimně barví, ale nevím, jestli to ještě stihne dobarvit do červených odstínů, než opadne...
Byl to první den, kdy jsem opravdu potřebovala rukavice :). Chladné dny jsou tady. Chtěla jsem si přinést domů nějaké listí, ale podrobila jsem ho asi příliš náročnému výběru... Takže jsem nakonec žádné nevybrala. Škoda, že kousek za lesem hučelo a smrdělo "Enháčko"... ;) To bylo to jediné, co kazilo atmosféru a klid chladné podzimní procházky.
Ale záblesky slunce jsme zachytili. A Robiška unavili. Takže se všechno povedlo :)




pátek 19. října 2007

Máslový ležák

Už jste někdy slyšeli podivnější kombinaci než pivo se šlehačkou? Já, jakožto milovnice světa Harryho Pottera jsem se rozhodla podstoupit toto riziko a vyrobit si máslový ležák. Na stránce, odkud jsem čerpala:
/
http://www.corvinus.havraspar.net/view.php?cisloclanku=2006081803/, jsou tři recepty. vybrala jsem si ten, dle mého výběru, středně podivný. Rozehřála jsem máslo, ohřála pivo, našlehala šlehačku a smíchala v daném pořadí. Pivo jsem ale použila alkoholické, černé. když jsem ppřimíchávala do hrnce, kde se ohřívalo pivo s máslem, ušlehanou šlehačku, vznikl z toho bohatě napěněný nápoj barvy bílé kávy a těžko popsatelné vůně. Pěna pomalu padá a já piju máslový ležák. Musím uznat, že je podivně chutný. Všichni nejspíše nebudou sdílet mé nadšení. Chápu :D. Možná, kdyby neviděli ten proces výroby. Lít horké máslo do piva je fakt divný pohled. Cory taky jen ochutnal a pak podotkl, že tohle nebude jeho oblíbený nápoj. ;) Zkuste sami. Vypadá to jako frappé. Hehe. A chutná to jako..no.. Máslový ležák .)

PS: Pak napíšu, jak to přijal můj žaludek...

...Tak píšu... Zvládla jsem to, ale myslela jsem, že už to nikdy víc pít nebudu...
A pila jsem - v neděli, když jsem ho připravovala na ochutnání Vaškovi :D
A teď si říkám, čím teplejší to je a čím víc cukru v tom, tím je to lepší..
Ale ... stačilo.

Jídlo





No a tady pár ukázek některých mých jedlých výrobků, které jsou náhodou zachyceny na fotce...



Některé z mých kresbiček...




























Tak, jen takový výběr, věsměs už starších věcí. Nejnovější je ten obrázek Robiška a i ten už je někdy ze začátku roku... ;)

čtvrtek 18. října 2007

Silence /...Oprýskané duše/

Tak tenhle obrázek jsem našla onehdá někde na google, ale když jsem ho tam hledala před několika dny opět, už jsem ho nenašla... Ale tady je:


Zaujal mne natolik, že jsem jeho výřez měla několik dní i jako avatar na DA.
O čem vlastně vypovídá? Připadá mi to jako někdo, kdo chce splynout s okolím natolik, že ztratí vlastní identitu a přizpůsobí se až příliš. Ale bylo to pod sekcí "bodypainting", takže je to možná jen tak. Pro tu krásu samotnou. Umění pro umění... Ale třeba ne. Kdo ví? :)
Silence... Ticho... Příznačný a přízračný název....

Dýně všude, kam se podíváš...


Konečně jsem se dočkala!!! Naši mi přivezli tři dýně od známých z Rychvaldu. Už od naší návštěvy v Klech u Kany a Péti jsem měla nehoráznou chuť udělat dýňovou šťávu. Nejspíš proto, že jsem tam okusila šťávu, kterou dělala Yenn a mi připomněla jakési zážitky z dětství. Jenže - kde sehnat dýni?

  1. V obchodě? V Tescu jsem dýně viděla. Krásné, oranžové, veliké tak akorát. Ale za 26,- kč/kg? NE!
  2. Na trhu? Ale kdy se dostat na trh a kam? A jak takovou dýni odnést?
  3. Na netu? To by šlo. Viděla jsem několik inzerátů na dýně. Dokonce i z Vratimova.. *Dýně - v pytlích po 50 kg. * Nebo : *Prodám dýni, 40kilovou...* Co bych s tím dělala? :D
  4. Ptát se známých? Nikdo o dýni nic neví...
  5. Zaručený výsledek - zeptat se našich. Seženou snad všechno na světě. Díííky :)
Nakonec mi ji tedy sehnali naši. Jen, co jsme dokončili ten obývák, vrhla jsem se na to. Našla jsem si na netu recept, vydlabala, naložila a čekám. Dneska budu pokračovat. Tak pak dopíšu, jak to dopadlo.
Nicméně má krásná nová vydlabaná dýně krásně svítí a hezky vypadá. podzim je holt tady.


No a pak proběhla další fáze - fáze tvorby dýňové šťávy. převařila jsem ji, dýně změkla, rozmixovala a naplnila jí lahve. A tak mám 4,5l šťávy z 2kg dýně. je strašně dobrá!!! Přesně taková, jak jsem doufala. Taková, o jaké jsem snila ;) Hehe. A ještě mám dvě dýně, které čekají na úpravu :) Juuuch!



Nazvala bych to.. "Dušičková přestavba"


Už dlouho jsme plánovali, že si pořídíme pořádnou knihovnu. Takovou, kam se vejdou všechny knihy a my budeme pěkně přehledně vidět, kde je máme. Tomu všemu předcházel šílený úkon - probourání dveří z obýváku do ložnice... Ložnici jsme opticky předělili šatníma skříněma na pokojíček a ložnici samotnou. A konečně jsme mohli oslavit přesun hraček a jiných hracích potřeb Robiškových do jeho pokojíčku. Takže se obývák začal stávat obývákem. Ale stále tam chyběly ty knihovny. Ale - ještě se musela vymalovat ta zeď, u které budou stát. Domluvili jsme s Ondrou, že je koupíme v pondělí. Večer vymalujeme a tak. /Malovat jsme chtěli už o víkendu, ale probírání harampádí z původních skříní trvalo déle, než jsme čekali.../ Inu, to bych nebyla já, abych to neviděla jako výzvu ;). A tak jsem se v pondělí dopoledne podívala na teploměr /3°C/, zabalila Robi do nejteplejších obleček, které mu ještě z loňské zimy padly a vydala se s ním do místního "centra" města Vratimova :D. Centrum bylo klidné, jako ostatně vždy, s výjimkou tradiční vratimovské pouti. Bez problémů jsem našla prodejnu "Barvy-laky", zakoupila Primalex, váleček a sádru /tmel mi místní prodavačka vymluvila, že je prý moc drahý a ještě přidala radu, ať sádru smíchám přímo s Primalexem, že bude déle vláčná/ a ve vedlejší prodejně domácích potřeb jsem po krátkém dohadování o tom, co vlastně chci, koupila jakési hladící mřížky na sádrokarton. Ten sice nemáme, ale prý je to dobré i na začištění normální omítky. Paní prodavačka se mne ptala, kolik jich chci, že jsou baleny po třech kusech. Tak jsem vzala všechny tři a nadšeně jsem se vydala zpět domů. Dopoledne pokročilo a tak i rtuť teploměru. Postupně jsem sundávala vrstvy oblečení sobě i Robiškovi a cpala to dolů pod kočárek, kde už trůnil Primalex 7,5kg /lepší víc, než méně :D/, sádra, váleček a batoh. Cestou jsem ještě nadšeně volala Ondrovi, že se chystám malovat. A taky jsem se na to hned vrhla. "Třeba ani sádra nebude potřebná..." Říkala jsem si, že to vybrousím těma drátěnkama... "Sakryš... Kde jsou?!" Hmmm. Prostě jsem je musela vytratit z toho přeplněného zavazadlového prostoru kočárku, jak jsem jela domů... A tak jsem si přečetla jsem si návod na sádře a řekla jsem si, že nepotřebuju, aby to pomalu tuhlo, tak jsem napustila do kyblíku vodu, nasypala sádru a začala vyhlazovat přechody omítky zdi. Sádra mi ztuhla už po první minutě. dolila jsem do ní vodu a pokračovala. Když se mi to konečně povedlo, zjistila jsem, že jsem vypatlala polovinu sádry a její větší část prostě zůstala ztuhlá v kyblíku. A pak konečně malování. Nedělala jsem to prvně, tak se mi to i dařilo. :) Rozhodla jsem, že stačí jeden nátěr /Ondra večer přiveze knihovny a když to nebude suché, tak se nemůžou instalovat. Tak přece nebudu znova mokřit zeď, no né?/.
No a večer jsme se opravdu vrhli na montáž skříní. Samotné jejich skládání bylo rychlé. Upevnění ke zdi horší. Ale přesto jsme něco zvládli. A tak jsem druhý den
- v úterý - přesunula do knihovny první knihy a DVDčka a tak.

Jo - taky jsme koupili rovnou i nový TV stolek, aby ladil :). A v úterý večer jsme dodělávali druhý nástavec a tak. Ve středu jsem uklízela horečně a těšila se z toho, že to tady konečně začíná vypadat upraveně, uklizeně a příjemně. Od doby, kdy jsme řezali díru do zdi pro dveře uplynul už asi měsíc. A bydlení v provizoriu už bylo únavné ;). Ve středu večer jsme dodělali poslední úpravy a zakončili náš nový obývák zavěšení obrazů a obrázků na zdi. A takhle to vypadalo ve středu večer. Máme úplně nový byt, hotový předvánoční úklid a příjemnější prostředí pro bydlení. Mám z toho vážně radost :). Knihy pohromadě, víc místa a světleji díky světlému dřevu. :) Takže teď to vypadá takhle:










Jo - a proč "dušičková"? Jednak se dušičky blíží a jednak ve mně byla častokrát "malá dušička" :D

pondělí 15. října 2007

Vítejte, vítejte....



Tak jsem se tady do toho vrhla. Ani nevím, jestli to budu používat, ale abych mohla reagovat na blog Faramiris, musela jsem si vytvořit účet. A když už byl účet, udělala jsem si i blog ;)

Tak uvidíme, co?